Inflace v ČR klesá — ale ne pro všechny stejně

Celková míra inflace v České republice meziročně klesla na hodnotu blízkou cíli České národní banky — a mnozí komentátoři to označili za vítězství měnové politiky. Jenže pohled do detailu dat Českého statistického úřadu z posledního zveřejněného měsíce odhaluje, že toto „vítězství“ je nerovnoměrné. Ceny potravin zůstávají o více než osm procent výše než před dvěma lety. Nájemné v krajských městech — včetně Olomouce — meziročně vzrostlo o dalších šest procent. Naopak ceny elektroniky a oděvů výrazně klesly, což snižuje celkový průměr a zakrývá skutečné dopady na domácnosti s nižšími příjmy. Rodiny, které vydávají proporčně více za jídlo a bydlení, pociťují inflaci podstatně výše, než říká headline číslo. Ekonomové pro takové situace používají termín „K-shaped recovery“ — zotavení ve tvaru písmene K, kde jedni jdou nahoru a druzí dolů. Data z Eurostatu naznačují, že Česká republika není v tomto jevu výjimkou v rámci Evropské unie. Podobný vzor pozorujeme ve třech čtvrtinách členských zemí. Klíčová otázka pro hospodářskou politiku tak zní: má smysl řídit se agregátním číslem inflace, pokud skrývá tak výrazné rozdíly uvnitř spotřebního koše?

Česká národní banka ve svém posledním komentáři uznala, že vývoj cen potravin zůstává „nad očekáváním“. Analytici ze soukromého sektoru doplňují, že mzdový růst — ač reálný — zatím nestačí kompenzovat kumulovaný cenový nárůst z let 2021 až 2023. Pro praktické pochopení: průměrná domácnost se dvěma dětmi v Olomouci vydává přibližně 38 procent čistého příjmu za potraviny a bydlení. Pokud tyto dvě kategorie zdraží o osm, respektive šest procent, celková kupní síla domácnosti klesne i přesto, že „inflace klesá“. Tento analytický text nevyvozuje doporučení, jak investovat ani co koupit — jeho cílem je poskytnout srozumitelný výklad dat, která jsou veřejně dostupná, ale obtížně čitelná. Příští vydání se bude věnovat tomu, jak ČNB rozhoduje o výši úrokových sazeb a proč to trvá vždy přesně šest týdnů.